Don Klavson

Je to jako bouřka, která z čista jasna přichází, azurově modré nebe se do tmy v mžiku ponoří. Je to dobré jídlo, váš sváteční oběd, štědrovečerní večeře, je to v kostele zpověď. Je to ta nejhlubší fantazie, která nezná hranic, je to hluboká láska, utrpení zánik. Je to horká vana, kterou si v zimě dáváš jako Nejkrásnější sousedka, kterou denně potkáváš. Je to první orgasmus, který poprvé poznáš, maximální uvolnění, na němž závislost získáš. Je to silnější závislost, než kterou má feťák, silnější než heroin který si střílí léta. Je to jako silvestr, když na půlnoc čekáš, pak to najednou vybuchne a minulosti se zříkáš. Je to jako meditace, kterou mniši denně provádí, celá ta léta na osvícení čekají. Po těch letech čekání, se nirvána dostaví, v tom úžasném momentě, sami sebe nachází. Stejné je to s námi, kteří oheň v srdci máme, celé ty měsíce, tu extázi hledáme. Zdraví, život i svobodu, toho všeho se vzdáme, za setkání s nepřítelem tohle všechno dáme. Jenom my zasvědcení ten pocit známe.